HL ASY

Č

ECH

Ů

A

SLOVÁK

Ů

V

AUSTRÁLII

Fortnightly

for

Czechs

and

Slovaks

in

Australia

Price

80c

Registered

for

posting

as

a

publication

—

Category

B

Ročník

2.

Číslo

4

24.2.1981

Melbourne

Foto

Pavel

Šindelář

NIKDY

NEZAPOMENEME

Ota

Rambousek

Pod

stejným

titulkem

uveřejnil

chicagský

Nedělní

Hlasatel

v

listopa

-

dovém

čísle

vzpomínku

na

popravené

v

Československu

v

letech

1948

až

1958.

Uveďme

hned,

že

připojený

seznam

obětí

komunistické

justice,

označi

-

li

autoři

textu

za

neúplný.

Podle

pravdy.

Pokud

se

můžeme

spolehnout

na

oficiální

prameny

během

Pražského

jara,

bylo

od

října

1948

do

kon

-

ce

roku

1952

vyneseno

233

trestu

smrti.

Vykonáno

178.

Seznam,

tak

jak

je

uveřejněný

v

Nedělním

Hlasateli,

obnáší

164

jmen.

/Seznam

nelze

pro

jeho

rozsáhlost

v

Hlasech

otisknout.

Vážným

zájemcům

je

k

disposici

v

redakci./

K

tomu

bych

chtěl

připojit

několik

málo,

ne

nezajímavých

poznámek:

’

V

r.

1968

během

krátké

existence

K-231,

bylo

mi

jednak

svěřeno

oddě

-

lení:

dokumentace,

kde

se

shromažďovaly

doklady

o

zločinech

komunistic

-

kého

min.

vnitra

a

StB,

jednak

během

mého

patnáctiletého

věznění

jsem

se

sešel

s

mnoha

"spolupachateli"

výše

uvedených

obětí

a

také

jsme

leccos

o

jednotlivých

případech

věděli.

Jak

jsem

shora

uvedl,

seznam

je

nejen

neúplný,

ale

i

nepřesný.

Někte

-

ří

z

uvedených

žijí.

Naštěstí.

Ale

-

na

druhé

straně,

počet

nezjiště

-

ných

tím

do

celého

počtu

vzrůstá

...

Z

těch,

kteří

žijí,jde

skutečně

o

odsouzené

na

smrt.

Pořizovatelům

evidence

asi

ušlo,

že

dodatečně

by

-

la

udělena

milost,

nebo

byl

u

odvolacího

soudu

trest

změněn

na

doživo

-

tí.

Tak

byl

s

námi

v

Leopoldově

Sergej

Solovjev,

Jaroslav

Juditka,

Jo

-

sef

Heřmanský,

komplic

Štěpána

Gavendy,

mého

bezprostředního

předchůd

-

ce.

Štěpán,

agent-chodec,

zatčen

někdy

v

létě

1949,

odsouzený

na

smrt.

Published

by

Czechoslovak

Publishers

Pty.

Ltd.,

14

Arcadia

St.,

Box

Hill,

Vic.

3128

Phone

88

7283

Printed

by

Giderson

&

Co.

Pty.

Ltd.,

33

Hall

Street,

East

Hawthorn,

3123.

NEJSEM

ŽÁDNÝ

východoevropan

VLADIMÍR

ŠKUTINA

Jen

prý

jim,

Západoevropanům,

my

-

Východoevropané,

kompliku

-

jeme

život

-

řekl

mi

ve

Vídni

jistý

významný

levicově

oriento

-

vaný

rakouský

politik.

Jádro

spo

-

ru

tkvělo

v

základních

lidských

právech.

Přes

své

marxistické

vidění

světa

hleděl

na

mne

a

mé

krajany

jako

na

cosi

podřadného.

Jako

na

barbary,

kteří

se

poprvé

setkají

s

civilizací.

Jako

kdy

-

by

pro

rozeného

Vídeňáka

byla

civilizace

a

kultura

samozřej

-

mostí,

zatím

co

Pražák

se

musí

teprve

učit

poznávat

západní

kulturu

a

civilizaci.

Spolkl

jsem,

že

mě

nepřímo

po

-

važoval

za

necivilizovaného

bar

-

bara.

Ale

nechci

být

nazýván

Vý-

chodoevropanem

!

Zvlašt

ne

od

oby

-

vatele

města

Vídně,

které

leží

na

mapě

Evropy

východněji

než

Praha

!

Na

gymnasiu

jsem

se

v

hodinách

latiny

učil,

že

"ex

oriente

lux".

.

Jestliže

je

"východním

světlem"

myšlena

Brežněvova

doktrína,

ko

-

munistická

diktatura

a

souostro

-

ví

Stalinových

koncentračních

táborů

-

pak

děkuji

nechci.

Ra

-

ději

budu

žít

potmě.

V

padesá

-

tých

létech

mezi

povinnou

škol

-

ní

četbu

patřil

román

"Daleko

od

Moskvy".

Běželo

o

čítankové

hrdiny,

budující

s

nadšením

gi

-

gantické

stavby

podle

komunistic

-

ké

šablony

kdesi

ukrutně

daleko

na

východ

od

Moskvy.

Také

jsme

si

přáli

žít

daleko

od

Moskvy.

Ale

na

rozdíl

od

čítankových

hrdinů

-

co

nejvíc

na

západ

od

Moskvy.

Tehdy

v

padesátých

lé

-

tech

na

mne

poprvé

intenzivněji

začalo

doléhat

rozdělení

Evropy

na

Východ

a

Západ

a

já

strašně

nechtěl

patřit

na

Východ.

Bylo

to

v

době,

kdy

komunističtí

mo

-

cipáni

falšovali

dějiny

a

vykři

-

kovali

do

světa,

že

všechno,

co

za

něco

stojí,

přišlo

z

oné

Ze

-

mě

Divů,

označené

na

mapách

jako

SSSR.

Docházelo

k

takovým

absur

-

ditám,

jako

že

všechny

technické

vynálezy

vynalezl

nějaký

Sovět

nebo

Rus.

Na

otázku

ve

škole,

kdože

vynalezl

oheň,

odpovídali

žáci,

že

sice

přesně

nevědí,

ale

určitě

že

to

byl

nějaký

Rus.

Ta

-

to

odpověď

musela

učiteli

sta

-

čit,

aby

žáka

odměnil

výbornou

známkou.

Když

prý

sovětský

po

-

hraničník

nalezl

u

turisty

vý

-

tisk

Goetheho

Fausta,

v

té

době

v

SSSR

zakázanou

literaturu,

zvo

-

lal:

"Jsi

diverzant!

Již

jsem

tě

prohlédl!"

A

tak

prý

byl

vyna

-

lezen

roentgen.

Strašlivě

jsem

nechtěl

být

otrokem

ve

východní

gubernii.

Utekl

jsem

se

do

historie

a

čím

více

jsem

se

seznamoval

s

ději

-

nami

své

země,

s

dějinami

Čech

a

Evropy,

tím

více

jsem

si

po

-

tvrzoval,

že

celým

svým

vzdělá

-

ním,

kulturou,

tradicí

a

civili-

Od

našeho

madridského

zpravoda-

I

1

J

A

TXO

T

T^\

O

íT\

je

plk.Bohuslava

Tobyšky

.

|

|

y

|/-

\

|

1

1^

O\J

Odzbrojení

v

Evropě

Bohuš

Tobyška

Návrhy

na

odzbrojovací

konferenci

z

35

států

přítomných

v

Madridu

/Evropa

bez

Albánie,

USA

a

Kanada/

podalo

5

států:

Francie,

Polsko,

Rumunsko,

Švédsko

a

Jugoslávie.

Svět

uvítá

každý

rozumný

návrh

na

od

-

zbrojení,

pokud

není

konstruován

jen

pro

ztrátu

času,

nebo

pokud

ne

-

ní

Trojským

koněm

Sovětů.

Všechny

nahoře

jmenované

návrhy

předvídají

odzbrojovací

konferenci

ve

dvou

fázích:

První

ve

formě

CBM

/Confiden

-

ce

Building

Measures,

přeloženo

do

češtiny:

Budování

a

posílení

prv

-

ků

důvěry/,

druhá

se

má

zabývat

vlastními

stupni

odzbrojení.

Diference

mezi

těmito

jednotlivými

projekty

jsou

hlavně

v

prvních

fázích

a

v

definici

prostoru,

v

kterém

eventuální

dohody

mají

být

aplikovány.

K

nim

se

druží

propozice

zahrnutí

nebo

vynechání

disku

-

se

o

limitování

nukleárních

zbraní

/z

důvodu

předcházejícího

jednání

SALT

1

a

SALT

2

mezi

USA

-

SSSR/.

Budování

a

posilování

prvků

důvěry

-

CBM

-

z

nichž

některé

byly

již

diskutovány

a

přijaty

v

Helsinkách

1975,

a

tvoří

část

Závěrečného

ak

-

tu,

se

týkají

ponejvíce:

1.

Oznamování

vojenských

manévrů

předem

2.

Přizvání

cizích

pozorovatelů

3.

Oznamování

pohybu

vojenských

jednotek

předem

4.

Podávání

zpráv,

které

by

v

dobré

vůli

byly

určeny

k

lepšímu

vzájemnému

poznávání

prvků

týkajících

se

vojenských

sil.

Zde

je

dobře

vzpomenout

jednání

komise

o

bezpečnosti

z

8.

prosince

1980,

kde

západní

státy

poukazovaly

na

Sověty

pro

nedodržování

dohod

ve

všech

čtyřech

bodech.

Když

někdy

byli

západní

pozorovatelé

ke

komu

-

nistickým

manévrům

pozváni,

nebyla

jim

nikdy

dána

příležitost

mluvit

s

důstojníky,

kteří

manévry

prováděli.

Byly

jim

přiděleny

pozorova

-

telny,

z

kterých

nebylo

nic

vidět

a

když

protestovali,

nebyla

zjed

-

nána

náprava.

Jen

jídla

a

občerstvení

byla

příliš

dobrá

a

bohatá,

s

nadměrnou

mírou

vodky.

Francouzská

propozice

žádá

vysloveně

jasné

CBM,jež

by

byly

kontro

-

lovatelné

a

jejichž

aplikace

by

se

vztahovala

na

celé

evropské

úze

-

mí

od

Atlantiku

až

po

Ural.

Na

francouzské

tiskové

konferenci,

jíž

se

zúčastnila

celá

francouzská

delegace,

aby

dala

váhu

svým

prohlá

-

šením,

prohlásil

mluvčí

jasně,

že

se

Francie

nezúčastní

žádné

odzbro

-

jovací

konference,

která

by

nejednala

o

území

celé

Evropy.

Francie

tedy

nesouhlasila,

když

se

v

Helsinkách

jednalo

o

území

od

Atlantiku

po

linii

250

km

východně

od

dnešních

polských

východních

hranic

/asi

tam

kde

byly

východní

polské

hranice

před

invazí

Hitlerem/.

Francouzský

požadavek

se

zdá

naprosto

logický.

Má-li

mít

Východní

blok

právo

na

odzbrojovací

konferenci

jednat

o

celém

území

Západní

Evropy,

musí

mít

Západní

Evropa

právo

jednat

o

aplikaci

rozhodnutí

na

celém

evropském

území

Východního

bloku,

evropské

Rusko

nevyjíma

-

je.

Snad

nikdo

nepochybuje

o

tom,

že

evropské

Rusko

je

v

Evropě

a

že

CSCE

jedná

o

Evropě.

Francouzský

návrh

též

doporučuje

ponechání

diskuse

o

atomových

zbraních

zvláštní

konferenci,

která

musí

být

světová.

Na

otázku,zda

Francie

může

považovat

jednání

SALT

za

naznačenou

světovou

konferen

-

ci,

mě

bylo

řečeno,

že

SALT

nezahrnuje

všechny

státy

světa,

ani

všechny

státy,

které

vlastní

výrobu

atomových

zbraní.

Evropské

zá

-

padní

státy

a

Kanada

vyslovily

souhlas

s

francouzským

návrhem

a

ta

-

ké

s

tím,

aby

se

odzbrojovací

konference

konala

v

roce

1981

v

Paří

-

ži.

Delegace

USA

slíbila

návrh

prostudovat

a

předložit

jej

k

rozhod

-

nutí

novému

prezidentovi

hned,

jak

nastoupí

úřad,

Polsko

navrhuje

za

místo

konference

Varšavu,

její

počátek

20.

zá

-

ří

1981,

zónu

aplikace

celou

Evropu,

ale

v

Rusku

omezenou

jen

na

pásmo

250

km

východně

od

polských

hranic

a

CBM

ne

povinné,

nýbrž

jen

jako

dobrovolnou

pozornost.

"Vy

víte

co

bychom

si

opravdu

přáli,

1

řekl

mně

jeden

Polák,

když

jsme

spolu

v

den

polského

napětí

pili

ká

-

vu;

zatím

musíme

předkládat

jen

to,

co

nám

je

předloženo."

Rumunský

a

jugoslávský

návrh

doporučuje

též

zahrnutí

do

diskuse

atomové

zbraně,

nejméně

taktické

rakety,

umístěné

na

území

Evropy

a

Rumunsko

žádá,

aby

se

35

signatářů

zavázalo

"zamrznout"

vojenské

rozpočty,

neinstalovat

žádné

další

vojenské

báze

a

neumisťovat

nové

vojenské

oddíly

na

území

druhých

států.

Pozorovatelům

se

zdá

nemožné,

aby

se

35

zúčastněných

států

v

Madri

-

du

dohodlo

na

svolání

odzbrojovací

konference.

Je

nepravděpodobné,

že

by

Kreml

přijal

podmínky

CBM

na

území

celého

evropského

Ruska

a

v

odpověď,

že

by

Francie

a

ostatní

západní

státy

Evropy

přijaly

kon

-

trolu

Kremlu

nad

celým

jejich

územím,

bez

jejich

možnosti

kontrolo

-

vat

evropské

Rusko.

Problém

není

dohoda

na

bázi

reciprocity,

nýbrž

komplex

méněcennosti

Kremlu,

jenž

jej

nutí

jednat

z

pozice

superio

-

rity.

ODSTŘEL

DIVOKÝCH

HUS/áků/

VLADIMÍR

ŠKUTINA

Stalo

se

co

se

muselo

stát.

Prasklo

to,

A

zrovna

po

lovecké

sezóně.

Výcvikové

středisko

te

-

roristů

v

Československu

začalo

pálit

do

řad

svých

chlebodarcu

a

cvičitelů.

A

jak

to

už

bývá,

když

postřelená

husa

nejvíce

kvá

-

ká,

prasklo

to

díky

nedůtklivos

-

ti

sovětských

patronů.

Od

únosu

a

beštiálni

vraždy

italského

ministerského

předse

-

dy

Aido

Mora

se

vědělo,

že

tero

-

risté

a

vrahové

z

"Rudých

bri

-

gád"

byli

vycvičeni,

vyzbrojeni

a

zaplaceni

ve

výcvikovém

stře

-

disku

světového

terorismu

v

Čes

-

koslovensku

/poblíž

Karlových

Va

-

rů/.

V

tomtéž

výcvikovém

středis

-

ku,

kde

českoslovenští

a

sovětští

odborníci

připravovali

palestinské

teroristy

k

hromadné

vraždě

izra

-

elských

sportovců

při

mnichovské

olympiádě

roku

1972.

Byly

sice

důkazy

/nalezené

zbraně

a

několik

přeběhlíků/,

ale

přímý

důkaz

chy

-

běl,

Přímý

důkaz

poskytla

nyní

sovětská

tisková

agentura

TASS,

když

neuroticky

reagovala

na

pro

-

jev

italského

prezidenta

Pertini-

ho.

Prezident

Pertiniv

intervie-

wu

pro

francouzskou

televizi

v

souvislosti

s

bojem

proti

tero

-

rismu

řekl:

"Proč

se

rozrostla

vlna

terorismu

právě

v

Turecku,

které

1000

km

hraničí

se

Sovět

-

ským

svazem?"

Na

tuto

nevinnou

zmínku

okam

-

žitě

potrefená

1

husa

reagovala

kvákáním

a

křikem.

A

notami.

Ja

-

kože,

cože

to

má

znamenat?

A

že

centrála

italského

terorismu

se

přece

nenachází

na

území

Sovět

-

ského

svazu

...

A

kdeže

tedy,

začala

se

ptát

italská

veřejnost.

A

v

tomto

okamžiku

to

prasklo.

Uprchlý

kriminolog

Senzani,

který

byl

záštitou

"Rudých

brigád"

a

zpro

-

středkovával

jejich

styk

s

levi

-

covým

tiskem

a

hájil

jejich

zájmy

a

pomáhal

jim

v

přípravě

atentá

-

tů

a

útěků

z

věznic

a

vzpourách

ve

věznicích,

a

po

němž

se

v

pro

-

sinci

1980

slehla

zem,

zcela

ne

-

opatrně

vyslal

zprávu

pro

najaté

vrahouny

z

Rudých

brigád

v

Itá

-

lii

...

z

území

Československa.

Uprchlý

Senzani

je

tedy

v

Česko

-

slovensku.

V

tom

Československu,

které

se

stalo

výcvikovým

stře

-

diskem

rudých

teroristů

a

jejich

palestinských

spojenců!

Ne,

že

by

na

tom

bylo

něco

pře

-

kvapivého

nebo

divného.

Ale

po

-

trefenou

husou

není

v

tomto

pří

-

padě

jen

sovětský

patron,

ale

i

samotní

teroristé,

na

něž

to

prasklo.

A

může

se

stát,

že

obrá

-

tí

svůj

vražedný

hněv

proti

svým

živitelům

a

cvičitelům

-

proti

Husákovým

pochopům.

A

to

bude

pak

mela!

Podle

právě

došlých

zpráv

z

Prahy

byla

zostřena

ostraha

ko

-

munistických

mocipánů

v

Česko

-

slovensku.

Není

se

co

divit!

FCP

/Londýn/